Věřte mi, že konec listopadu je opravdu neuvěřitelný.
5. 10.
Venom! Konečně je moje srdíčko Tom Hardy zase v kině a tentokrát v roli mého oblíbeného záporáka, takže nešlo odolat a rozhodně jsem nebyla zklamaná. Recenze tady.
13. 10.
Výlet do Primarku. Nákupy a shrnutí tady. :)
22. 10.
Jako každý rok mám podzimní angínu, i když tedy spíše lehké nachlazení a rýmu, ale i tam mě to štve. Blíží se prázdniny a já to zase odstonám, i když je tedy pravda, že v učitelském sboru nejsem jediná.
26. 10.
Zašli jsme do kina na očekávaný Halloween, recenzi najdete tady. :)
2. 11.
Bohemian Rhapsody! Recenze zde.
6. 11.
S dětmi jsme vyrazili na výlet do ZOO v Ústí nad Labem, kde na nás čekala velmi pěkná a poučná přednáška o ohrožených a vyhubených druzích živočichů. ZOO v Ústí je opravdu nádherná, i když je pořád do kopce! :D
14. 11.
Byla jsem v kině na Grindelwaldových zločinech, recenze zde.
23. 11.
Black Friday! O tom, co se mi povedlo koupit a jak prodejci "dodržují" slevy se můžete dočíst zde. Také se mi ozvaly holky z Megaknihy.cz, takže se opět něco chystá. :)
26. 11.
Povedlo se mi vstát ještě před budíkem, takže jsem všechno stihla a jela do práce dříve. Jela jsem pomalu, měla jsem opravdu dost času, no a měla jsem taky pech. Vběhla mi pod auto srna, tedy malý srneček. Byla jsem totálně v šoku. Pomalu jsem vyšla z auta a měla jsem pouze rozbité pravé světlo. Což bylo fajn, to se opraví, ale bohužel srna byla mrtvá, sice byla ve strouze, ale na silnici bylo sklo, takže jsem volala na policii a mamce. Mamka za mnou poslala tátu, který mi vše pomohl řešit. Myslela jsem, že sepíšeme a ok, ale jak byla tma a trošku i mlha, tak jsem měla zapnutá světla a varovky a bohužel se vybila baterka. Přijel můj technik, auto tedy odvezl, táta mě hodil do práce a vyřešeno. V práci jsem fungovala a doma pak šíleně brečela, že to zvíře bylo chudák a že už si do auta nikdy nesednu.
27. 11.
Auto bylo hotové. Stálo mě to 3 500,-, ale byla jsem pojízdná. Okolnosti prostě jsou takové, takže jsem za ten volant zase sedla. V úseku, kde se mi to stalo, jezdím opravdu krokem a oči na stopkách. Ale jezdím Pomalu, nejistě, ale jedu.
29. 11.
Člověk už v tohle chvíli neví, jestli se smát nebo brečet. Jela jsem z práce a pouhé tři kilometry od mého domova je taková ošklivá zatáčka. Znám ji, takže tam jezdím napláclá u své krajnice a jedu tam pomalu, bohužel paní, která jela naproti mně to nevybrala. A v rychlosti to naprala do mé levé strany. Já viděla, jak letí sklo ze zrcátka, okamžitě jsem zastavila a ta paní jela v pohodě dál. Nakonec zastavila asi o deset metrů dál, protože ji ušlo kolo, nevím… kdyby se to nestalo, asi jela dál. Vystoupila jsem a říkala jsem si, že je to ok, že je to zrcátko, no a když jsem se podívala, tak celá půlka auta byla sedřená a disk na kole pokroucený. Teď co… Já byla v klidu, v tom prvním stádiu jsem v klidu. Takže rychle volám policii a mamce, pro kterou zrovna přijel táta do práce. No a ten tomu nemohl uvěřit, myslel, že je to legrace a ono ejhle. Já opravdu byla v klidu, paní jsem uklidňovala, prostě jsem viděla jenom ty plechy, nic víc.
Policie za půl hodiny přijela a řekla, že když se viník přiznal, nevolá se dopravka… nic. Paní nedostala pokutu, nevzali ji body… Prostě nám řekli, že si máme vyplnit záznam o nehodě a jít na pojišťovnu. V tu chvíli dorazili i rodiče a já se složila. Už jsem viděla ty scénáře kdyby, coby… Brečela jsem, složila jsem se. Mohla jsem být mrtvá… Naštěstí se to nestalo. Ale... Auto v prdeli, škoda za několik desítek tisíc a teď se ještě člověk modlí, ať vypadá, jako původně. Paní policistka ale byla skvělá. Vyprávěla mi o svých nehodách a uklidňovala mě. Sice na místě nic pro nás nezmohli, ale i tak mi neskutečně pomohli.
Auto jsem ale měla pojízdné, takže mi prostě řekli, že musím i bez zrcátka jet na tu pojišťovnu. Já prostě hotová, ale… nějak jsem potom dojela domů. Mám čekat na likvidátora a odhad škody. Pak mi pošlou peníze a z toho rozpočtu budu platit mého mechanika, protože jsem to nechtěla dát do jejich smluvního servisu, kde je to drahé a na dlouho.
Mechanik se mi samozřejmě smál, že to snad není možné, že mám vybráno na roky dopředu a já v to doufám.
Ještě taková perlička… Když mamka se mnou jela domu a seděla vedle mě, kousek od našeho domu jel autobus, opět to bylo v zatáčce a za autobusem se najednou vyřítila do zatáčky paní s obrovským červeným autem a mobilem samozřejmě v ruce a u ucha. Řítila se v té zatáčce do protisměru opět na mě. Ta samá druhá situace hned v jeden den. Mamka vykřikla, já to strhla a nic se nestalo, ale takové krávy za volantem opravdu nemají co dělat. Za mobil bych sebrala řidičák.
Ale nesu to dobře. Bojím se, že se do auta už neposadí, ale vím, že mě k tomu okolnosti zase donutí. Bojím se, že se mi to jednou stane osudné.
30. 11.
Táta mě ráno vezl do práce… Před námi stálo před přejezdem auto se samolepkou… Ride or Die… Mám hrozný strach. Tohle je snad nezvratný osud. Kamarádka se tomu ale v práci směje. Takových znamení ona měla. Ale stejně…
Do servisu k mému mechanikovi dorazil likvidátor, takže odhad škody bude do tří pracovních dnů. Mechanik ale už začal na autě pracovat, tak uvidíme, kdy bude hotovo. Zatím mě bude do práce vozit moje úžasná kolegyně a já doufám, že ji nepřinesu smůlu.
Ale odpoledne se mi ozvali, že jsem vyhrála na internetu jednu soutěž, třeba se to obrací k dobrému. :)
Jsem ráda, že tenhle měsíc už končí.
