Moje cesta za diplomem a ještě dál

24. června 2017 v 13:00 | Annabelle |  Diary
Mega dlouhý článek o mých třech letech na vysoké škole, o tom, co plánuji dál, o mé práci, atd... :)





Vysoká škola. Vysoká škola pro mě vždy znamenala hodně. Člověk, který měl titul před nebo za jménem pro mě znamenal něco víc, protože vynaložil úsilí a rozhodl se vzdělávat i když nemusel (také pro mě někteří vysokoškoláci znamenali ale "divnost" a jejich uvažování snad nikdy nepochopím :D). Teď ten titul mám i já pokusím se vám popsat svou cestu.

Po maturitě přišly dva měsíce takového rozhodování, co dál. Když to řeknu takhle, nedokázala jsem si představit, že půjdu do práce. Maturitu měl v té době každý, nabídky práce byly nic moc a já měla už dlouho své vysněné povolání a potřebovala jsem vzdělání. Přihlášku jsem měla podanou na Karlovu univerzitu, po jejich přijímacích zkouškách jsem to jasně odpískala. Další přihlášku jsem měla podanou na ČZU na Institut vzdělávání a poradenství. Tento institut hojně propagovala na burze vysokých škol paní inženýrka, která se shodou okolností později stala mou vedoucí bakalářské práce. Hlavní lákadlo na Institutu pro mě byla psychologie a pedagogika, kterou potřebuji pro výkon mého "dream jobu." Přijímací zkoušky na Institutu byly skvělé a měla jsem z nich dobrý pocit, přesto jsem si ještě podala přihlášku na Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně (UJEP).

Z Institutu přišlo rozhodnutí o nepřijetí, brali 30 lidí a já v té první třicítce byla, už nevím kolikátá, ale byla. Volala jsem tam a bylo mi řečeno, že přijali 15 a dalších 15 vezmou na odvolání. Zkusila jsem to. Nedovedete si představit ty nervy, jestli jste uvedli dobrou adresu, jestli jste odvolání zformulovali dobře, jestli vás vezmou. Nakonec přišlo rozhodnutí o přijetí v den, kdy mi přišlo i pozvání na přijímací pohovor na UJEP. Prahu mám blíže v Ústí bych musela být na koleji, a to se mi moc nechtělo, protože tam byla kamarádka a v některých pokojích byly štěnice a také se tam kradlo. Chudák raději tahala notebook na přednášky, kde ho vůbec mít nemusela, ale jistota je jistota. Bylo rozhodnuto.

Zápis byl ve skvělé atmosféře. Každý se bavil s každým, poznala jsem spolužáky, skvělé učitelé, a hlavně nádherné prostředí Malé Chuchle. Imatrikulace byla zvláštní. Podepsali jsme, že jsme studenti, tuším, že dostali i index, už si to nepamatuji) a vyslechli si studentskou hymnu. Při prvním dnu čekal učitele šok. Ze 30 lidí přišlo 17, ostatní prostě potřebovali asi jen statut studenta a zabrali zbytečně místo ostatním. Nakonec nás bylo jenom 15, jedna holčina odešla do práce a druhá opakuje. Vedení na to reagovalo tak, že další rok přijalo všech 30 a ne 15 a 15 na odvolání a dopadlo to tak, že všichni vážně začali studovat tady. Kdybyste slyšeli ty řeči o tom, že jak je nás 15, je to mnohem lepší. :D

První semestr pro mě bylo peklo. Byla krutá zima, dojíždění bylo příšerné a prostředí nové. Některé hodiny jsme měli v Malé Chuchli a na některé se bohužel muselo přejíždět na Suchdol, protože Institut je sice součást ČZU, ale není v kampusu. Přednášky psychologie byly vynikající, paní doktorka uměla skvěle vyprávět, a dokonce jsem ji slyšela i v nějaké show na rádiu. Jednou jsem se na její přednášce rozbrečela, protože vyprávěla o svých zkušenostech z dětských domovů, kde jsou převážně postižené děti. Zkouška z psycha… no… naučit se 200 stran skript bylo pro mě něco nového, ale dala jsem to.

Měli jsme ekonomii (pod názvem Odborná příprava), kam jsem nemusela chodit, jelikož jsem studovala obchodní akademii a napsala jsem srovnávací test na začátku semestru. Dalšími předměty byly třeba Úvod do studia, Úvod do pedagogiky, Základy práva, Obecná sociologie a Informatika. Každý si také musel na první rok studia vybrat jazyk a jeho úroveň. Úvod do studia byl fajn, Úvod do pedagogiky byl docela náročný, protože paní doktorka vyžaduje opravdu hodně, ale teď si uvědomuju, že je to dobře. Plno věcí ke státnicích jsem si pamatovala z jejich úkolů, cvičení a příkladů. Základy práva…. No na přednášku byla skvělá paní doktorka, moc hodná a lidská. Pan doktor na cvičení byl hrozně zábavný, ale také moudrý a lehce "nefeministický." Všichni jsme se ho báli, ale zápočet dopadl fajn a zkouška byla s paní doktorkou. Obecná sociologie bylo peklo. Měli jsme být rozděleni na poloviny, ale paní profesorka si to změnila, takže já si musela změnit hodinu jazyka na pozdější. Z počátku to nešlo, protože profesorka prostě odmítla vydat papír, že spojuje hodiny, takže jsem neměla důkaz, že potřebuju změnit termín. Nakonec jsem se domluvila přímo s Belgičankou, kterou jsem měla na AJ. Sociologie byla opravdu příšerná. Na každé hodině byly úkoly, za ně jste dostali body a ty vám měli zajistit zápočet, ovšem pochopit zadání bylo vážně náročné a mnoho lidí prošlo jen tak tak. Zkouška byla v pořádku, paní profesorka byla při hodnocení hodně mírná, což nikdo od nás vůbec nečekal. Informatika byla třešnička na dortu, tedy alespoň pro mě, protože jsem z ní maturovala.

Další semestr jsme zůstali převážně v Malé Chuchli, ale dojíždělo se asi na 2 předměty opět na Suchdol. Opět jsme měli psychologii, tentokrát to byla vývojová, takže celý semestr o vývoji člověka od novorozence po pozdní stáří. Také jsme dále měli ekonomiku, právo, sociologii, pedagogiku, jazyk a Informatiku ve vzdělávání.

Ekonomika jako vždy pro každého v pohodě. Paní inženýrka umí. Pedagogika…. Už to nebyl úvod, ale šlo se do hloubky, takže bylo to docela náročné. Opět jsme také měli stejnou (náročnou) paní doktorku a poprvé byla z toho předmětu zkouška, kde jsme napsali test a pak šli do kabinetu na doplňující otázky. Na jazyk jsem si vzala opět milou Belgičanku Fran, takže opět pohoda.

Problém nastal při právu. Paní doktorka byla prostě…. Hodně přísná a docela i nepříjemná. Pořád mluvila o zdravé stravě, o tom, že nemáme žvýkat atd. Zápočet se skládal z projektu, ve kterém si člověk musel založit fiktivní podnikání. Jelikož doktorka šla opravdu od detailu, museli jsme vyplňovat i žádosti, zajistit hygienu, no…. Bylo to peklo. Navíc její hodiny byly do 7 večer a fakt to nešlo. Nakonec se naše projekty docela líbily a připustila nás ke zkoušce, která byla… neobvyklá. Doktorku totiž někdo shodil asi 2 dny před zkouškou ze schodů v metru, takže byla potlučená a ovázaná a já obdivovala to, že vůbec přišla… chudák. Takže jsme rychle napsali test, promluvili si o něm a rychle zase mizeli domů, protože byla na tom opravdu zle. Na prvním termínu nás bylo asi pět. Vždycky jsem chodila na první termín, abych měla vše z krku a třeba pak i více možností na opravdu. Tentokrát se mi to hrozně vyplatilo, protože díky jejímu stavu, přesunula další termíny o měsíc.

Sociologie venkova a zemědělství… už ten název… Předmět byla neskutečná nuda a paní přednášející byla taková… uspávačka hadů. Ale zkouška byla docela fajn a ještě jsme si popovídali v kabinetu. No a informatika…. Pana inženýra, kterého jsme nově dostali, chválím do nebes, mám ho opravdu ráda a jeho přístup a humor ve třídě plné holek, kde většina nerozumí ani jednomu jeho slovu… Úplně jsem litovala, když jsme ve druháku s ním končili. Za vše od nás dostal i dárek ve formě čokoládového notebooku.

Teď už mám všechno úplně zamlžené. Do detailu si pamatuji první semestr a poté pátý a šestý. Prý to tak bývá, protože ten první je stres a ty poslední dva to samé.

Ze zimního semestru druháku si pamatuji hlavně Didaktické technologie. Tento předmět pojednává o didaktických pomůckách a technikách, které se používají ve vzdělávání. Předmět zajímavý, ale pan doktor, kterého jsme na předmět dostali si svou roztomilostí získal naše srdce. Dokonce jsme mu i u státnic řekli, že to byl celou dobu naše tajná láska a on se začal červenat. Představte si Matouše Rumla (Lexa z Comebacku) o deset let staršího a dostanete našeho Káju.

Dále jsme měli opět ekonomii, psychologii, informatiku a novinkou pro nás byly Naučné stezky a Sociální pedagogika. Naučné stezky byl povinně volitelný předmět. Ono nebylo moc z čeho vybírat, takže nakonec jsme zvolili tohle a no… byly to procházky po Praze… třeba Průhonický park, Botanická zahrada.... Bylo naplánované i Zoo, ale je jasné, že by se to nedalo stihnout. Mnoho lidí nemělo předmět rádo a znovu by si ho nevzalo. Sociální pedagogika byla fajn. V tomto předmětu se řešily hlavně problémy v sociálního vrstvách a předsudcích ve vzdělávání.

Z letního semestru bych vytáhla asi LMS systémy, kde bylo úkolem vytvořit vlastní interaktivní kurz na PC. Z tohoto předmětu byl i písemný zápočet, ale pak inženýr ho nakonec zrušil a pouze se obhajovaly úkoly a u zkoušky samotný kurz. Ten čokoládový notebook si prostě zasloužil.

Měli jsme také Vzdělávání dospělých, kde jsme probírali úskalí vzdělávání dospělých a jak vůbec na ně. Už jsme také měli seminář k BP. Přišlo už na řadu také Poradenství, které je stěžejním bodem oboru. Pan profesor, který je také zároveň ředitel, je takový milý gentleman, který měl jasně daná pravidla a úkoly a jeho předmět byl zajímavý a prokládaný i přednáškami z ciziny.

No a je tu třeťák a bakalářka. Zkoušela jsem ji psát o prázdniny, napsala jsem 4 stránky a pak ani ťuk. Samozřejmě nastala panika, že to nedám, ale paní inženýrka mi jasně a striktně řekla, abych neblbla, že to za pár dní mám no a bylo to. Leden byl finiš.

V září jsem také chodila 3 týdny na praxi na ÚP z této praxe se jsem psala deník a musela vytvořit projekt, který rozhodoval o postupu ke státnicím. Nakonec jsem zvolila Finanční gramotnost a bylo to v pohodě.

Tenhle semestr považuji za nejtěžší, a to nejen kvůli BP. Měli jsme Evaluaci vzdělávání. Na cvičení byl opět náš Kája, ale na přednášku jsme měli pro nás úplně neznámého pana doktora. Předmět byl docela zajímavý, ale docela i těžký. Poprvé jsem se opravdu bála, že to nedám. Měli jsem i úkoly a pan doktor se divil, že je všichni odevzdáváme na čas, a dokonce jsou i správně, prý to nikdy nezažil. Pan doktor nás nazýval kolegyněmi a kolegy a byl neskutečně milý, dostal od nás i takovou familiární přezdívku děda. Po zkoušce (počítání, tvorba test a hodnotící škály) jsem jela domů, protože výsledky prý zveřejní na internetu do 2 dnů. Takže tak sobota nebo neděle. Věděla jsem, že to asi nedám. V pátek večer jsem skákala radostí a mamka na mě, tak vidíš, já odpovídám, že to není zkouška, ale už jde objednat do ČR Funko Mloka s Větvíkem.

Výsledky přišly v sobotu večer a dali jsme to všichni. Já dokonce za 2, překvápko jako hrom. Dalším oříškem byla pro nás Speciální pedagogika, která se zabývá vzděláváním postižených a zdravotně znevýhodněných. Takže druhy vad, dělení vad, co to způsobuje, jak se takový lidé vzdělávají… bylo to hrozné. Paní profesorka chtěla vše do detailu a já se stejně rozhodla pro předtermín. Nevím, jestli byla mírná, ale skoro všem dala 1, i když u mě to úplně asi na 1 nebylo, ale nestěžuji si.

V jednu jsem dochodila 4 týden praxe, nevím proč, prostě to bylo tak rozkouskováno. Jenomže se mi jednou v průběhu praxe udělalo zle a pořád jsem zvracela. Ze stresu, kdy jsem čekala na výsledky na zkoušku, jsem si uhnala žlučníkový záchvat, měla jsem bolesti, neudržela jsem v sobě jídlo, ale tu praxi jsem prostě dochodila. Díky bohu testy dopadly dobře a nemám kameny.

Ze třeťáku bych ráda ještě vypíchla Psychologii pro poradce. Pan doktor s letitou praxí byl vynikající. Vyprávěl nám případy, které zažil, dokonce jednou ani nedorazil na hodinu a my měli supl, protože byl v Sama doma a my na něj ve třídě koukali na plátně. Já mu vždycky visela na rtech, ten člověk byl tak příjemně uklidňující. Zabýval se také hypnózou a hádejte, kdo se přihlásil jako dobrovolník? Hele, nevím jak, ale opravdu to fungovalo.

V březnu jsem odevzdala BP a byl docela klid. Měli jsem jenom 2 dny školy a 2 zkoušky. Z Didaktiky vzdělávání dospělých, kde jsme probírali to, co použít při vzdělávání dospělých… jakou metodu… pomůcku… bylo to fajn. Ve Vzdělávacích programech jsme tvořili jeden vzor školního vzdělávacího programu, taky pohoda. Měli jsme i Etiku s paní psycholožkou, také skvělý předmět (byl povinně volitelný). Ve druháku jsme měli mít Jazykový projev, který měl učit jeden herec z divadla. Měli to být tři soboty asi 4 hodiny v kuse, člověk to tak nějak bral, jenomže herec odřekl, soboty se zrušily a my to měli teď. Takový… no fakt to mělo být ve druháku. Ve třeťáku se po třech letech vystupování a prezentací už moc člověk učit mluvit nemusí. Test byl z tvorby hlásek a samohlásek… velmi zajímavé. Ale hrozně mě potěšila pochvala za mou prezentaci o Frankensteinovi.

Úplně poslední zkouška byla z Kariérového poradenství, opět s paní doktorkou, kterou jsme měli na Pedagogiku, takže opět nějaké úkoly a práce v hodině, ale pohoda. KP bylo docela zajímavé pro lidi, kteří opravdu potřebují pomoct se svým životem a kariérou. Zkouška byla ale docela maso, protože jsme se už prý měli připravit na státnice a učit se ze zpracovaných otázek, takže 90 stánek na jednu zkoušku. Pohoda byla v tom, že člověk měl nějaké info od dálkařů, takže i poslední zkoušku jsem dala v docela rekordní době a měla jsem více než měsíc na učení.

Měli jsme 60 okruhů, bylo nás 15, takže každý zpracoval 4. Co si budeme povídat, některé nebyly ideální. Začala jsem se učit opravdu ten měsíc před státnicemi. Měla jsem to rozvrhnuté tak, že každý den dám 3 otázky a po dodělání všech okruhů jednoho předmětu budu celý předmět dva dny opakovat, takže mi vše vyšlo jen tak tak. Jenomže samozřejmě jsem se neučila úplně jak bych měla. Prostě tablet, mobil…. Nikdy nehraju hry na mobilu, až při učení na stánice jsem objevila jejich krásu.

Ale já ty státnice fakt musela dát. Koupila jsem si auto, čímž jsem si odškrtla můj sen (zelené Citigo jsem chtěla už od střední) a měla jsem už tak nějak domluvenou moji vysněnou práci, která ale byla podmíněná státnicemi, takže jsem si říkala… ty krávo blbá, máš auto, chceš práci, ale neučíš se.

Navíc si můj otec vymkl v práci kotník, takže většina ježdění po doktorech, nákupech atd. byla na mně. Byla jsem ve stresu nejen z učení, ale i tedy z otce, prokrastinace a potom i z kamarádky, která se učila sedm hodin denně celý měsíc a napsala mi, že má samé trojky. Já se neučila ani 4 hodiny! Vyšel taky na PS4 nový Outlast a další důvod k prokrastinaci. Pak už jsem fakt rezignovala a pár dní před státnicemi jsem radši šla na Piráty z Karibiku, což bylo pro mě další zklamání a já už byla na nervy.

Uklidnění přišlo až den před státnicemi, kdy šla první půlka z nás a odpoledne naši druhou půlku uklidnili, že to dal každý a je to pohoda. Takže fajn. Druhý den jsem vstala ve 4 v 6 už byla v Praze a byla jsem fakt v klidu. Když jsem přišla na řadu, jenom jsem se modlila, ať si nevytáhnu speciální pedagogiku a hlavně vady řeči, ty byly peklo. Nakonec jsem z psychologie měla rodinu, z pedagogiky osobnost učitele a z poradenství distanční vzdělávání. Psycho jsem vypálila vše sama u ostatního se mě ptali a když jsem odcházela, věděla jsem, že to mám, z psycha určitě za 1, ostatní asi 2-3. Takže teď nastalo 3hodinové čekání na známky. Už to byla taková pohoda, lidé přede mnou i za mnou věděli, že to dali a známky nikoho nezajímaly.

Při vyhlašování nastal šok. Všichni, kromě jednoho člověka, měli samé 1. Já tam jen tak stála, to jsem fakt nečekala. Na červený jsem stejně nárok neměla, protože červený byl do průměru 1,5, já měla 1,52 (holky, které dostaly na promoci červený diplom, si dokonce chtěly vyměnit červené desky za modré, protože ta červená byla vážně moc červená se zlatým písmem, kdežto modrá byla krásná tmavá se stříbrným), ale i tak to potěší, když víte, že ten výkon byl tak na dvojky. Učitelé asi prostě měli svůj den. Takže nastalo focení a cesta domů. Ani jsem nějak neměla radost a neprožívala to, jsem prostě bakalář no a? Člověku to nějak ani nedochází.

Ještě v ten den jsem do mé vysněné práce, že hlásím, že mám hotové státnice, protože na to čekali a by to. Dojela jsem domů, za pár dnů domluvila pohovor a už jenom čekala, co bude dál. Na pohovoru ocenili, že se hlásím na práci, kterou chci dělat už od patnácti a že je to těší, i když mě na pohovoru děsili, nakonec jsem se rozhodla, že tu práci prostě vezmu. Teď mě ještě čekají prohlídky a psychotesty, takže nevím, jak to všechno dopadne. Prý jsem na ty psychotesty docela mladá.

V půlce června byla promoce. Až tam jsem málem uronila slzu při proslovu pedagogů a uvědomila si, že něco končí, ale také něco začíná, nová etapa, která nebude sice jednoduchá, ale musí se jít dál.

Promoce byla docela dlouhá, ale nádherná. Samé úsměvy, slova díků, rozloučení s učiteli… prostě doják. Následný oběd s rodinou byl třešničkou na dortu.

Možná se zeptáte, proč nejdu dál. Má to několik důvodů.

Za prvé… Nás obor nemá akreditované navazující studium, takže musíte jinam, jelikož plno spolužaček posílalo přihlášky a téměř obratem dostaly vyrozumění, že je kvůli jejich předchozímu oboru vzít nemůžou, protože jejich obor na ten náš nenavazuje. Takže jsem to vzdala.

Za druhé… Pro mou vysněnou práci Bc. stačí.

Za třetí… Už jsem toho všeho měla tak nějak dost.

K čemu bych se tak ještě nějak vyjádřila… Opět jsem tak nějak kvůli Amazonu rozjela sbírání Funko figurek, takže někdy čekejte recenzi na nějakou figurku, o jedné vím určitě, protože je to rarita, ze které jsem mega nadšená, protože jsem měla obr štěstí.

Ráda bych také sepsala nějaké recenze na filmy nebo seriály. Uvidím, co mi práce dovolí. :)

Příští týden by se tu mohla objevit informačka o Ali nákupech a pak samotné články s nákupy.

Omlouvám se za délku článku, za chyby a doufám, že mým blogům budete nadále věnovat přízeň.

Vaše Annabelle
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama